Rodinné video aneb
"nestříhej nudná videa s blbou hudbou"

Nevím, jestli to začalo dokumentováním klukům nebo to odstartoval nalezený starý 8mm film po dědečkovi. Krátký film, který způsobil, nejen mamince a tetám, neskutečně velký příval emocí. Umožnil jim vrátit se do doby malých holek probíhajících po liduprázdné ulici v Olomouci a spatřit babičku s dědečkem… Video jako takové mě pohltilo a já začala experimentovat se svou Fujinkou (Fujifilm X100T, F a nyní V). 

 

Procházela jsem neskutečné množství video tvůrců. Začala hledat kurzy (těch na focení jsem za sebou měla už docela dost). Zhrozila jsem se, co jsem nacházela - spíš teda nenacházela… U většiny tvůrců jsem začala zívat už po prvních 30 vteřinách! Jedna velká nuda, hudba otřesná, průměrná… žádné emoce. Všechno jak přes kopírák. Nic ve mě z těch pár minut nezanechalo. Raději jsem překlikla a šla na další a další... a další… Až jednoho dne jsem viděla jít nevěstu s ženichem, kteří se drželi za ruce a já uslyšela jinou hudbu.. zbystřila jsem a najednou po 6 minutách zjistila, že je konec… ANO! Zajásala jsem a říkala si „ANO! TO je ono! Někdo to dokázal! Dokázal mě upoutat, dokázal mě zaujmout a dokonce dojmout… Hudba, střih, mluvená slova.. V tom videu bylo snad všechno a já se musela štěstím culit. Během pár dní jsem měla všechnu její tvorbu shlédnutou! Tím tvůrcem byla Jana (Jana Bušková videography), která se úplně odlišovala od ostatních! 

 

Pak se mé nadšení pro video na chvíli utlumilo skrz náročnému období s kluky. Ale v loňském roce se zase probudilo mé tvořivé já, které chtělo zachytit víc než jen vteřinu. Začala jsem si říkat „co asi ten fotáček ještě umí“. První pokusy byly ubohé „cosi“, co se rozhodně nedá považovat za video.

A to bych nebyla já, kdybych se to prostě nechtěla naučit. Co třeba teď nějaký kurz? Našla jsem, ale neoslovil mě. Jsem člověk, co dá hodně na intuici a pocity. Nechat se učit od člověka, co tomu sice rozumí, ale dělá z mého pohledu nudná videa, jsem nedokázala přenést přes svá bedra - spíše srdce! Raději jsem hledala dal a doufala… 

 

Na začátku roku 2022 se stal zázrak. Díky Origins Workshop vyšla Jana ze své komfortní zóny s přednáškou o video tvorbě. Hned mě napadlo zeptat se na konzultace pro začátečníky. To se taky stalo! Chvíli po své přednášce zveřejnila mentoring pro tvůrce a já, největší laik, kterého mohla poznat, se k ní přihlásil. Bez techniky, bez praxe, ale za to s mega nadšením :-) Po několika sezeních vznikla moje první videa. Musela jsem se naučit s programem, začít chápat střih, vnímat záběry, vnímat zvuky, slova, hudbu.. Strašně moc mi dala a strašně moc bych jí tímto chtěla poděkovat. Naučila mě přemýšlet a vidět, co jsem do té doby neviděla. Těším se na další naše naplánované učení.

 

Nevím, kam až se s videem dostanu. Chci natáčet emoce a předávat je dál. Natáčet běžný život takový, jaký jej máme. Na ten totiž budeme vzpomínat. Né na nažehlené košile a uklizený byt do posledního drobečku. Chci zachytit odřená kolena, ušmudlané ale šťastné děti, rozházené hračky v pokojíčku znamenající dětský svět. Hru, kterou dospělák prostě nepochopí. Skákání v kalužích i za cenu mokrého oblečení - přiznejte se, taky byste skočili nebýt dospělákem?! Chci natočit smích, ale i pláč.. obejmutí a doteky.. Prostě tak, jak to mám u fotky „to vaše“.

​

Po jednom zpracování videa jsem nebyla spokojená a tak mě napadlo motto, které mám u stolu: „Nestříhej nudná videa s blbou hudbou“.  Podaří se mi to? Kdo jde do toho semnou? 

​

Další video tvůrci, kteří stojí za to!

​

- Petr Novák (Perky Pug Films)

- Jitka Halířová (Miss Jitka)

- Ludmila Zahradníková (web)

​