I S L A N D
Dovolená, která vás dostane na kolena!

Když jsme začali plánovat cestu na Island, ani trochu jsem si nemyslela, jak mě tato země může tak změnit. Totálně mě pohltila a rozhodně se tam ještě musím vrátit! Nikdy jsem neměla sklony pro takové cestování s "plnou polní" na zádech, spaní někde v horách ve stanu a dobrovolně mrznout neznámo kde. Imponovalo mě to, ale podstupovat to? Vždy to byly koně, kterým jsem věnovala všechen svůj volný čas a spaní v přírodě tak maximálně na slámě. Ale pokud se vám naskytne možnost jet kamkoliv, tak hned bez rozmyšlení řekněte ano! Nelituji a jsem vděčná za tuto šanci.

Plánovat jsme začali skoro s ročním předstihem. A trochu toho "tréninku" s plnou polní jsme taky podnikli. A více jak půl roku dopředu jsme měli objednané letenky a také rezervované auta z půjčoven přímo na Islandu. Už jen naplánovat treky.

A tak jsme na konci července přistáli v hlavním městě Reykjavík. Unavení jsme přespali v nedalekém kempu a ráno se vydali, jak jinak než na zlatý trojúhelník Islandu - gejzír Geysir, vodopád Gullfoss.

V průvodcích si můžete přečíst, že tato místa jsou velice oblíbená a navštěvována turisty - a je to pravda! Mé ambice ranním focením bez lidí jsem hodila za hlavu a prostě fotila tak, jak to tam bylo. Pokud ale budete mít čas a chuť se projít, rozhodně stojí za to vyjít na kopce za hlavním Geysirem. Posuďte sami, krásný to výhled..

Po druhé noci, s padesátihlavým stádem koní za hlavou, jsme vyrazili do Čarodějných hor (Kerlingarfjöll). Už samotná cesta do této oblasti byla velice vtipná. Představte si u nás tu nejhorší polní cestu přejetou rolbou. Tyto silnice jsou na mapě značené žlutě s dvou či třímístným číslem.

Čarodějné hory - (Kerlingarfjöll)

Nejdůležitější "meta" naší dovolené byl pětidenní trek v Duhových horách - výchozí kemp Landmannalaugar, cílový kemp Tórsmörk. Jelikož je na Islandu velice drahá jízda autobusem, tak jsme už v česku naplánovali šarádu s auty. Plán byl jedno auto zavést do cílového kempu, tam jej ponechat, vrátit se zpět druhým autem do výchozího kempu a tu samou šarádu pak udělat po příchodu do Tórsmörku. Přejíždění s auty nás stálo 16 hodin čistého času za volantem. Navíc se nám do cílového kempu nepodařilo dojet, skrz rozlité brody. Auto jsme zanechali u vodopádu Skogafoss (u něj je i kemp se super zázemím).

Duhové hory - Landmannalaugar

Ráno v Landmannalaugaru jsme si po noční štrece za volantem dali koupel v horkém jezírku a pak vyrazili. Chvíli bylo člověku horko, chvíli zase zima nebo pršelo.. Ale ty výhledy.. pořád jsem se musela otáčet, pořád vytahovat foťák "co kdyby ten další snímek byl lepší". Prostě něco neuvěřitelného.

Vrchol hory Háalda 1128m, Laugavegur

Po namáhavém dni, jsme dorazili do vytouženého kempu (Hrafntinnusker, trek přes horu Háalda). Unavení, hladoví a zmrzlí jsme rozdělali stany, snědli horkou večeři a šli spát. Ranní počasí nás překvapilo - večer jsme přicházeli za mírného deště, mlhy a silnějšího větru a ráno? Ráno bylo nepopsatelně krásné..

Po snídani jsme se ale rozhodli, skrz zdravotní potíže spolucestovatelky, ukončit trek v Duhových horách a vrátit se zpět do hlavního tábora. Zklamaní.. Ale pospolu a zdraví. Má rada pro všechny "spolucestovatele". Upřímnost je asi ta nejvzácnější a nejdůležitější věc, kterou v těchto chvílích a místech potřebujete. Každý musí znát své fyzické možnosti a jestliže už síly dochází, musí na to poukázat a skupina se přizpůsobí. O tom je společná cesta. Nemůžu přepálit své tempo a pak ohrozit ostatní v krajině s nevyspravitelným počasím.

Přeorganizovali jsme plány a vyrazili dál. Vyzvednout auto a pokračovat směr Vík přes Skógafoss, za silného deště...

Přímořské městečko Vík s Bránou Islandu.

Rozhodně doporučuji z města Vík jet do kempu po silnici č. 214 Kerlingardalsvegur. Toto je místo, kam chci znova a hlavně si projít okolí. Odkaz na kemp.

Další mé doporučení pro dovolenou na Islandu - nespoléhejte se vždy na GPS, určitě mějte po ruce mapu a orientujte se dle čísla silnic. Minimálně jsem si z mapy udělala deník našich cest s popisky dnů, kempů, benzinek, krásných míst, ujetých kilometrů atd.

Asi každý na Islandu míří k plujícím ledovcům - Jökulsarlón, Fjallsjökull, k čedičovému vodopádu Skaftafell (okolí jako u nás na Pálavě, jen na Islandu je to jeden z nejvýznamnějších Národních parků :).

Takže pár fotek z těchto oblastí a pak už samotný sever Islandu :)

Plující kry ledovce - Jökulsarlón, Island

Míst, která jsme navštívili, bylo nespočet. Například vodopády Selfoss, Detifoss, Hafragilsfoss, město Kopasker, Blikalón, Húsavík s velrybami a Akureyri, jezero Mývatn a jeho okolní turistické vyhlídky (čmoudíky Solfatár na Námafjall, jeskyně Grjótagjá s puklinou Stórajgá a horkou vodní hladinou a kráter Hverfjall.

Cesty autem byly zdlouhavé, ale krajina mě za celou dobu neomrzela. Někdy je dobré sjet z plánované trasy a navštívit městečko, které není ani na mapě. Asi největším nepřítelem byl čas.. Sice ze začátku dovolené bylo světlo klidně ještě ve tři ráno, ale termín blížícího se konce dovolené se neúprosně blížil. Ani nebudu tvrdit, že ve skupině nevládla ponorka - tři týdny, každý večer se domlouvat jaký bude následující den a ránem byly plány zase jiné. Někdy to vřelo, někdy jsme si šli každý po svém.. Člověk hold musí být připravený jak fyzicky tak psychicky. Přece jen 9 lidí, dvě auta a 4.600 km.

Na jednu stranu jsme chtěli vzít "plnou polní" a jít nějaký trek s přespáním hluboko v přírodě Islandu, na druhou stranu měl člověk strach, aby nenastaly opět zdravotní problémy spolucestovatelky. Takže jsme vesměs dělali jednodenní výlety a jeli zase dál.. Dál přes západní Island - Breidavík s ptačí kolonii a Papuchálky :)

Po cestě nacházíme nejstarší vrak lodi. Miluji opuštěná místa, takže toto bylo místo, kde jsme prostě museli zastavit!