Š V É D S K O
cestou necestou až do Norska

Po návratu z Islandu jsem nebyla schopná dva dny pochytit svůj běžný život. Postel, internet, štěkající psi.. Ráno do práce. Odpoledne z práce. Tolik aut a lidí.. Odřídila jsem skoro celou trasu islandskými silnicemi a najednou jsem měla problém vnímat čtyřproudovou silnici a dokonce protijedoucí auta! Ta opuštěná krajina vás prostě zaručeně změní!

První týden v práci utekl jako voda. Člověk pořád mlel o zážitcích, ukazoval fotky a byl plný pocitů. Jakmile padl páteční večer, sbalili jsme věci a vyrazili na své oblíbené místo uprostřed lesů. V noci posloucháte šustění stromů, houkající sovu a nad ránem dokonce i zvědavou srnku, která opatrně nakračuje ke stanu..

A tak jsme si řekli, že budeme cestovat - po Česku. Máme tady taky krásně, tak co :) Ještě v listopadu jsme za prvního sněžení spali v autě pod Lysou Horou :) No a týden na to, nám kamarád oznámil, že by jel do Norska. Prej jestli se nechceme přidat. Co jsme asi odpověděli? :)

Plán zněl jasně - Švédskem nahoru a Norskem dolů :) plánování mohlo začít, pan google u toho nemohl chybět!

Termín jsme naplánovali na srpen/září, celkem 25 dní dovolené! Auto nachystané. Lístky a kajuta na trajektu objednaná. Už jen vyrazit. Cestu po D1 až do Německého Rostocku jsem zvládla v pohodě, dojeli jsme o dvě hodiny dříve a tak jsme mohli ještě podřímnout než nám jel trajekt do Trelleborku. V 8.00 hod. jsme byli odbaveni a naše radost z dovolené se zdvojnásobila! Připlatit si kajutu byl fakt dobrý nápad. Po 12ti hodinové cestě se ještě osprchovat a zalehnout do postele bylo k nezaplacení. Kujutka malinká, ale rozhodně lepší, jak ležet přes 6 hodin plavby někde v cestičce na zemi.. Po vylodění v Trelleborku, jsme rovnou vyrazili přes Malmö, Hörby, Kristianstad po silnici E22 až do Tongsrydu. Tam na nás čekal rodinný přítel kamaráda s uvítací švédsko-českou večeří. No a my vezli - jak jinak, než český chleba, slivovici a pivo! :)

Druhý den se hostitel přerodil na průvodce a mohli jsme vyrazit do města Karlskrona. Chození po městě a zkoumání kostelů, historických budov či muzeí není můj šálek kávy. Raději bych do hor. Ale na druhou stranu musím uznat, že bych se nedostala na ostrov s opevněním, neprolezla si křížem krážem muzeum ponorek a přímo i samotnou ponorku. Neprohlédli bychom si tři druhy švédských vojenských lodí. A do královské loděnice bychom se taky jen tak nedostali. Celý uchozený den byl moc fajn a zakončili jsme jej pořádnou místní pizzou :)

Po návratu "domů", a necelé dvě hodinky před západem slunce, mi náš průvodce prozradil, že půl hodiny cesty je vrakoviště starých aut. Kdo mě aspoň trošku zná, asi tuší! Očička se mi rozzářila a jeli jsme! Nevěděla jsem kam dřív. Jestli za tím zrezlo-zelených autobusem, nebo tím stylovým americkým plecháčkem bez dveří či dokonce napůl přírodou zpracovaným luxusním kusem železa, který neidentifikovali ani pánové. Pohleďte sami. Jeden krasavec vedle druhého! Vyhnala mě až tma. Vše jen 22 hodin autem z ČR - to bych si mohla někdy zopakovat :) Kdo se přidá?

Nic netrvá věčně. Ráno jsme vyrazili dál - tentokrát směr Stockholm (cesta 7 hodin čisté jízdy). Náš cíl bylo muzeum s obrovskou lodí Vasa ze 17. století. Doporučuji! Je opravu veliká, krásná a kdyby měla více prostoru kolem sebe, tak by její velikost byla ještě monumentálnější!!! I celý den ve Stockholmu je málo. Večer jsme stany postavili před městem Sala. Majitelka pozemku ráno asi nebyla moc ráda, ale když viděla, že jsme opravdu jen přespali a neudělali po sobě binec, tak nás nechala být :)

Ráno jsme opět vyrazili po silnici 70 do města Falun, naplánovali jsme si černočernou tmu v měděných dolech v hloubce 50m. Dostali jsme "hábity", prošli si uličky, chodbičky a byl nám ukázán celý systém těžby. Velice zajímavé.

Po turisticko-městské části naší dovolené jsme vyrazili přes celé Švédsko do Kvikkjoku - Národní park Sarek. Nekonečně dlouhé silnice a otravné mušky. Náš trek byl naplánován tak, že jsme měli dorazit na kopec k chatě a druhý den se vrátit k autu. Zpětně bych uvážila zda vůbec vyrazit. Za 1. nám tak moc pršelo, že jsem měla boty na konci dne totálně mokré a ostatní si špatně vyřešili pláštěnku na krosně a měli mokré vše v ní. Za 2. šlo o trek mezi dvěma jezery. Žádný kopec! Takové "výlety" se plánují na jeden den. Když už se táhnu s krosnou, která má 17 kg, ráda bych vyšplhala na kopec, ze kterého uvidím jinou krajinu. Kde zpocená, unavená a hladová, rozdělám stan. Nachystám spaní. Sním večeři a s pocitem naplnění usnu. A ráno nedočkavostí, "jak asi tady vypadá východ slunce", se deru ze spacáku.

Druhý den už nám svítilo sluníčko a my konečně mohli zvednout hlavu, abychom viděli tu krásu kolem nás.

Než jsme vyjeli z Národního parku Sarek, potkali jsme nádherné soby! Vtipně běžící čtyřnohé bytosti. Někteří se báli, jiní si kráčeli po silnici, jako by jim patřila - žádný se však nenechal pohladit :) Tak aspoň pár fotek...

A než začnu psát o Norsku, jen malé shrnutí.. Jak jsem již psala. Mám raději kopce a čistou přírodu. Kdybych měla možnost jet ještě jednou do Švédska, má cesta by vedla hned do národních parků s krosnou na zádech. Setrvala bych v různých oblastech více dní v kuse. Teď už bych nebrala cestu přes Švédsko jako "pouhou cestu nahoru", jak se dostat do Norska.